HRYCHEATYTRAINERYNÁVODYPREKLADYCD OBALYWALLPAPERYSCREENSHOTYDOWNLOAD

OSTATNÉ
KALENDÁR
FÓRUM
FIRMY
TOP 10

KÚP SI HRU
UŽÍVATEĽ
Prihlásiť
Registrácia


Užívatelia
Hry v obchode
Zlacnené hry

ABCgames
Kontakt, RSS, Spolupráca
ŠTATISTIKY
Hry:
Cheaty:
Trainery:
Návody:
Preklady:
CD obaly:
Wallpapery:
Screenshoty:
Download:
21211
5455
5063
1438
1600
7336
6058
12961
1687

Online 42293 užívateľov

Užívateľ > lukaskon > Hodnotenia

| Užívateľ | Hry | Hodnotenia | Priatelia |

Skvělá hra, které se jen tak něco nevyrovná. Styl hraní naprosto stejný jako u prvního dílu. Příběh se tentokrát skládá ze třech menších, které jsou rámcovány hlavním příběhem, který navazuje na předchozí díl. Znalost Atlantisu I tedy není nutná ale je dobré alespoň zhruba vědět o co šlo.
Grafika je lepší než minulý díl a některé výhledy opravdu vypadají skvěle ale samozřejmě je jasné, že dnes už grafická stranka hry není nijak ohromující.
Hudbě naopak ohromující je. Její autoři se překonali a vytvořili soundtrack s mnoha nezapomenutelnými skladbami jako je třeba Highlands nebo Tepec. Využívání netypických nástrojů a občas hlasů je velice zajímavé a originální.
Jako další pozitivní věc vidím to, že autoři značně čerpali z mytologie a legend skutečných národů. Hrozně mě bavilo kombinovat hraní s vyhledáváním zobrazovaných postav a míst na internetu, abych se o nich dozvěděl více.
Atlantis II je zkrátka hra, kterou stojí za to zkusit. Sehnat ji dnes už asi nebude snadné ale jestli se vám líbil první díl, tak tento bude taky, a proto se hledáni jistě vyplatí.
New World je stále starým dobrým Atlantisem, který má skvělou grafiku, hudbu, hádanky a lokace. Bohužel po příběhové stránce je to poněkud slabší. Tři příběhy ale dějově příliš plytké a jednoduché. Postav opravdu jen pár a v obou menších příbězích není v podstatě nikdo s kým můžete vést normální rozhovor. Hra je oproti předchozím dílům jednodušší i když některé hádanky dají zabrat. Přesto ale není problém dohrát hru bez návodu, což u minulých dílů dokázal jen málokdo. Kdo Atlantis zná a líbí se mu bude jistě spokojen a ti co sérií neznají můžou klidně začít tímto dílem, protože spojitost s těmi minulými je minimální.
Je škoda, že se série pohnula tímto směrem. Snaha navázat na úspěšnost Atlantisu sice byla a kdyby si autoři dali více záležet určitě by se to povedlo. Evolution je slabým odvarem předchozích dílů. Příběh sice zajímavý ale tím to asi tak končí. Postavy nic moc, prostředí stále stejné, zbytečná akčnost, pobíhání po velkých a nepřehledných prostranstvích, hudba o ničem, grafika také žádná sláva. Je jasné, že některé prvky jsou taženy z prvního dílu ale dohromady to moc nefunguje. Jestli se těšíte alespoň na hádanky, tak rovnou zapomeňte. Místo nich je tu naprosto nevhodně zvolený souhrn miniher, které můžete sehnat na kdejakém serveru s online hrami. Fanoušky Atlantisu však tento díl pravděpodobně bude stále bavit. PS: to, že díl jmenuje Evolution neznamená, že v systému hraní dochází k něčemu revolučnímu (oproti ostatním dílům). Název je odvozen od příběhu.
Atlantis je klenotem mezi adventurami. Hra, která by se dala označit za umělecké dílo. Vyšla již v roce 1997, takže dnes už grafika nikoho neohromí ale ve své době to byla špička. Promyšlený příběh plný nadpřirozena, zrady, touhy po moci a mnoha dalšího.
Možnost otáčení se o 360° je typickým rysem pro všechny díly této série a právě díky tomu je navozen pocit 3D hry.
Samostatnou stránkou hry je hudba. Ta je naprosto fantastická a doporučuji každému si pár skladeb poslechnout. Takový soundtrack jsem ještě u žádné jiné hry neslyšel (když tedy pominu druhý díl série).
Atlantis není hra pro každého (ať už kvůli systému rozhlížení, fantasknímu příběhu, logickým hádankám, zastaralé grafice, či jiným věcem) ale komu tohle nevadí, tak bude zcela jistě nadšen.
Vzhledem ke stáří hry je dnes už obtížné ji někde sehnat a také pod novějšími Windowsy spustit ale nemožné to není.
Škoda, že dnes se už podobné hry nedělají ale buďme rádi alespoň za tuhle :)
Místy originální mise, spojenci, pocit že jste jen jeden z mnoha, obstojná AI, kupa zbraní, skvělá grafika. Takhle by se asi dal shrnout každý díl COD ale pravdou je, že tohle je vůbec ten počátek a pro mě stále jeden z nejlepších dílů série. Mise opravdu zábavné a navíc v podstatě 3 různé příběhy. Bohužel však je prostor kolem vás neuvěřitelně prázdný a vše je velice strohé a jednoduché. Naštěstí se i tak objevuje prostor pro taktiku a obvykle nejste neustále hnáni vpřed ale máte možnost prohledávat okolí a vracet se na již projitá místa (ať už kvůli lékárnám, nábojům nebo prostě jen tak). Zbraní je tak akorát a budete mít možnost si dostatečně vyzkoušet všechny kousky. Je fajn, že máte téměř neustále u sebe spolubojovníky ale vůbec se nemusíte snažit aby přežili. Ti důležití stejně neumřou a ti ostatní jsou okamžitě nahrazeni někým jiným. Působí to podivně. Na kvality MOH:AA to sice nemá ale i tak je první COD kvalitním kouskem.
Vrchol Call of Duty, který přináší skvělou grafiku, vesměs známé zbraně (jen pár nových kusů), silně atmosférické kampaně a výborné ozvučení včetně epické hudby. Co ovšem zamrzí je stále stejná nezabitelnost spojenců (popř. jejich nahrazení jinými). Kampaň za Brity není nic moc, i když poušť je v COD zatím novinka, tak stejně jde o nejméně záživnou pasáž hry. Lokace se zdají být větší ale rozhodně ne o moc. Kromě toho právě od tohoto dílu (a bohužel již zřejmě natrvalo) mizí systém lékárniček a nahrazuje je mnou nenáviděný systém autoléčení. Hráč je tak hnán dál mnohem intenzivněji a téměř není nutné taktizovat a vlastně vůbec přemýšlet. Dostanu ránu? No a co? Stačí se schovat za roh pár vteřin počkat a pak zase naběhnout do nepřátel. A s tím nabíháním si bohužel nevymýšlím. Hra vyžaduje po hráči aby neustále byl vpředu, aby útočil a aby postupoval. Myslíte si, že když začnete z krytu střílet na pozici nepřátel, že ji vyčistíte? Chyba. V mnoha případech můžete takto likvidovat protivníky třeba týden a oni tam stále budou, dokud se k jejich pozici nepřiblížíte natolik aby se přestali spawnovat. Hrozné. Z COD se od tohoto dílu stává střílečka v podstatě o ničem. Taktika a opatrná likvidace k ničemu, spawny často nekonečné.
Mnoho lidí nad COD jásá ale sám se považuji za náročnějšího hráče, kterému nestačí bombastická grafika, tuny zbraní a nekonečná bezduchá akce. COD 4 tohle zahrnuje a i když je prostředí současnosti a boje proti terorismu v různých koutech světa působivé a atraktivní, tak stále jde o to samé. V téměř každé misi jste násilně hnáni kupředu, přes stovky spawnujících se protivníků po boku nezničitelných spojenců. Příběh je sice zajímavý ale samotné hraní je neskutečně stereotypní. COD si stále hraje na taktickou střílečku ale tou není už od druhého dílu. Upřímě řečeno nevidím, žádný větší rozdíl mezi COD a např Serious Samem. U něj se ovšem ze stovek nepřátel, prázdného prostředí, spawnů a scriptů stává něco z čeho dále těží ale to COD nedokáže. COD nedokáže přijít s atraktivními protivníky, nutností taktizování, sbíráním předmětů (je neuvěřitelné, že v COD 4 v podstatě nepotřebujete munici - už od začátku ji máte tolik, že vystačíte snad na každou misi) a ani s nějakými novými možnostmi. Jakýmsi pokusem o něco v COD zatím nového jsou řekněme tiché mise. Ovšem opět nemáte v podstatě žádné možnosti, zkrátka jdete po vytyčené trase a kámoš vám ukazuje koho zabít a koho ne - no prostě otřesné.
Snaha přiblížit se předchozím dílům z 2. sv. války nedopadla moc dobře. Když pominu, to co jsem napsal o minulých dílech, tak toho moc nového není. Hraní se stále víc blíží arkádě - přibyl dokonce ukazatel, který říká že máte málo nábojů! Možnosti stále nulové ale potěší přítomnost Coop modu. V něm se stává COD mnohem zábavnějším a díky funkcí karet i pestřejším. Přehržel všelijakých efektů jen umocňuje nutnost jít stále dopředu a nedívat se kolem - ono ostatně taky nikde není nic k vidění. COD je už nějakou dobu směřován na mladé hráče. Těm se to asi líbí a nevidí (nebo nejsou schopni vidět) za tím nic víc. Z COD se stává fabrika na peníze a nikoho nenapadne, že je to stále to samé jen to jinak vypadá. Kdyby kvalita alespoň zůstala na úrovni COD 2 ale ono je to bohužel čím dál tím horší a stupidnější. X situací, kdy postava unikne o vlásek popravě, prázdná místa bez čehokoli zajímavého, žádná interaktivita (dokonce ani jedny jediné obyčejné dveře!), žádné lékárničky, žádná munice (jen od padlých), žádná spolupráce s týmem, přehršel zbraní mezi kterými stejně není žádný větší rozdíl, žádná hloubka příběhu (hodní vs. zlí).
Zatím co si tady dětičky a pochybně předujatí "profesionální" recenzanti udělí nebývale vysoké hodnocení a samé oslavné komentáře s podivnými nesmyslnými výroky, já si to ohodnotím nezávisle na ostatních a podle toho, jak to sám vidím. Nic nového. Desítky a desítky zbraní přičemž využijete ani ne třetinu. Tupí nepřátelé s nekonečnými spawny. Příběh mnoha postav, přičemž některé přežijí, jiné ne, ale jen těžko v tom najdete nějakou hloubku. Skvělá grafika a zvukové efekty, což má zastínit (a bohužel úspěšně) nedostatky kterých je přehržel. Prázdné lokace bez jakýchkoli interaktivních předmětů. Žádné prvky jinak tak typické pro spousty stříleček - lékárničky, spínače, dveře, tajné oblasti, zničitelné prostředí, komunikace se spojenci, různé granáty a výbušniny, tiché akce (maximálně řádně nascriptované), nutnost přemýšlet, říditelná vozidla, a mnohé další. Tohle COD je jen kaše, která sází na zvuky, hudbu, epické chaotické bitvy a dechberoucí scenérie, a taky stupiditu hráčů. Vše je tak strašně zjednodušené, až se divím, že to někoho může bavit. Jediná opravdu zábavná věc jsou Spec Ops neboli krátké mise s jednoduchými úkoly a dokonce i pro více hráčů.
Stejné jako COD 1 ale o něco intenzivnější souboje a lepší atmosféra. Nové zbraně potěší a s kousky jako jsou kulomety nebo plamenomety je radost bojovat. Některé mise jsou opravdu skvělé a nejvíc mě bavilo bránění se vlnám nepřátel na konci dvou kampaní. Tady je výsledný zážitek opravdu silný ale bohužel se tu opět projevuje nezničitelnost spojeneckých vojáků, což kazí dojem. I další mise jsou vesměs povedené a jízdy ať už v tanku, džípu, motorce, či lodi jsou moc dobré. Obtížnost o něco větší ale nijak moc to nevadí. Celkově vzato jde o pěkný a povedený datadisk, který jistě nezklame příznivce COD 1.
Painkiller je pecka, která se vymyká současným hrám a díky tomu má úspěch. V žádném případě nejde o prostou střílečku bez čehokoli jiného. Originální úrovně, spousta skvělých monster, zbraně, které jinde neuvidíte, obrovští bossové, systém úkolů a karet a mnoho dalšího, to je Painkiller. Samozřejmě jde o řež ale velmi atraktivní a s často hutnou atmosférou. Vzpomínám na výborné úrovně jako je hrad, les, město, klášter a další. Za vůbec nejlepší považuji Peklo, které vypadá opravdu děsivě. Zbraní je sice jen pět ale dohromady mají 12 funkcí, takže je to více než dostačující. Grafika dnes už neohromí ale špatná vůbec není. Dobrá hra se nepozná podle grafiky a dnešní hry jsou toho důkazem. Zkrátka kdybych si měl vybrat mezi Painkillerem a Call of Duty (a že v tom v principu není zase tak velký rozdíl) volil bych rozhodně Painkiller.
Battle out of Hell nabízí "pouze" 10 úrovní ale co do kvality jsou minimálně tak dobré jako v Painkilleru. Přibylo spousta nových monster, dvě zbraně (celkem 5 funkcí), nové karty a grafické vylepšení. Jinak je to stále to samé, na což si můžeme u Painkillera zvyknout. Žádný díl se svým stylem příliš nevybočuje od ostatních. Úrovně jsou atmosférické a některé působí i strašidelně. Oproti předchozímu dílu je novinek dostatek. Lepší než Painkiller snad ve všech směrech.
Overdose zahrnuje 17 originálních úrovní, úplně nové zbraně (celkem 8), velké množství nových nepřátel a pár dalších věcí. Atmosféra úrovní a jejich propracovaný design se bohužel kamsi vytratil. Povětšinou se postupuje přes velké a jednoduše stavěné prostory bez výškových rozdílů a nějakých překážek. Časem se začíná projevovat stereotyp, který u minulých dílů nebyl (alespoň pro mě). Bohužel je omezení i s kartami, kde je nových jen 5 kusů. Nic moc. Ačkoli tenhle díl je oproti předchozím horší, tak stále jde o skvělou střílečku, jen je vše takové jednodušší a méně promyšlené než v předchozích dílech.
V pořadí 6. díl Painkillera nepřináší v podstatě nic nového. Nabízí pouze 5 úrovní, 5 klasických zbraní a 5 starých karet. Úrovně jsou ale poměrně dobře zpracované a po grafické stránce není snad co vytknout (engine je stále stejný). V každé úrovni je zhruba 700 nepřátel ale naštěstí jsou úrovně dostatečně velké a nehrozí tak spawny stovek nepřátel v jedné místnosti jako tomu bylo u předešlého dílu. Recurring Evil je poměrně obstojným pokračováním, který kvalitou přesahuje předešlé dva díly. Bohužel je neuvěřitelně zpackaného finále, kde je možné bosse zabít jen na Trauma obtížnost, což víceméně vyžaduje opakované hraní.
Redemption je s přehledem nejhorší díl Painkillera. Už zde nejsou takové bugy jako v minulém díle ale to je snad jediné pozitivum. Pouze 6 úrovní, žádní noví nepřátelé, zbraně, karty nic takového. Dokonce i úrovně jsou jen předělávky multiplayerových map. Jsou jednoduché, přehledné a naprosto prázdné. Nic v nich není co by dokázalo zaujmout. Nepřátelé se na vás valí po stovkách a v každé úrovni jich je kolem 1000. V jedné místnosti na vás klidně vyběhne i stovka nepřátel, než se dostanete dál. Strašný stereotyp a nuda. Tímhle směrem Painkiller vykročit rozhodně neměl a myslím, že i tvůrcům to došlo. Předpokládám, že další díl (Recurring Evil) už bude mnohem lepší, jednak proto, že hlubšího dna se už snad ani nedá dosáhnout.
Resurrection je silný úpadek ve světě Painkillera. Úrovní pouze 6, nových nepřátel ani ne desítka, jen po jedné nové zbrani a kartě. Téměř žádná inovace. Úrovně jsou většinou obrovské a zahrnují stovky monster, což ale není dobře. Jediná úroveň se tak může protáhnout i na 2 hodiny a navíc jejich design je hodně mizerný. Největším problémem jsou především všudypřítomné bugy. Hrá často padá, uložené pozice nefungují, textury chybí, skrze některá místa je možné "propadnout" mimo mapu. Pokud hráč překousne všechny ty bugy má šanci na slušný zážitek ale jedině v případě, že ho předešlé díly opravdu bavily.
Jednoznačně nejlepší adventura jakou jsem kdy hrál. Dokonale promyšlený a propracovaný příběh odehrávájící se na panství Black Mirror, na panství, které vypadá jakoby se tu zastavil čas. Perfektní ozvučení a opravdu profesionální český dabing, kterému se nemůže rovnat snad žádná jiná hra. Snad jen grafika vypadá trochu zastarale (rozhodně ale ne špatně). Je zkrátka nutné si uvědomit, kdy byla hra vydána.
Rozplétat osudy jednotlivých postav, prohledávat staré zapomenuté hrobky, odhalovat minulost rodu Gordonů, pročítat deníky a spisy, hledat vysvětlení pro záhadné jevy, pátrat po tajemném vrahovi a to vše za přítomnosti temné a hororové atmosféry. Zkrátka Posel smrti má co nabídnout a já ho můžu s klidem doporučit všem adventuristům. Těžko totiž najdete adventuru, která by se mu mohla rovnat.
Po více než 5 letech vzniklo pokračování původně české hry Posel smrti. Bylo jasné, že noví autoři budou rozhodně mít na čem stavět, obzvlášť když první díl sice vytvořil zajímavý herní svět ale zdaleka neobjasnil všechny záhady. Bohužel pozornému hráči jistě neuniknou menší rozpory mezi oběma díly, a tak je vidět, že si autoři pár jasně daných faktů upravili nebo si jich v prvním díle zkrátka nevšimli.
Po grafické a ani zvukové stránce není co vytknout ale český dabing je tentokrát otřesný. Postavy jsou nadabovány tak špatně, že to silně kazí celkový dojem ze hry.
Co se příběhu týče, tak tam to autoři vzali za dobrý konec. Opět se rozplétá příběh sahající do minulosti. Zatímco Samuel znal panství jak své boty, Darren je na něm "poprvé". Je tedy zajímavé porovnávat jejich názory a sledovat jak se panství změnilo.
Druhý Posel sice nedosahuje kvalit svého předchůdce ale stále jde o dobrý herní zážitek.
Třetí díl se opět nese ve stylu tajemna a hororové atmosféry, kterou se však daří dobře vytvářet jen skvělou grafikou a hudbou. Příběh navazuje na předchozí díl, kterého se věrně drží, ovšem naprosté přeházení skutečností z prvního dílu působí jako výsměch. Pokud si dobře pamatujete Posla 1 připravte se na to, že spousta věcí bude úplně jinak, než jak je znáte.
Bohužel se hra nese v zaběhnutém stylu, dnes tak běžného pro dobrodružné snímky: Maximálně kladný hrdina se stává jakýmsi vyvoleným a za pomoci přátel (v tomto případě jedné ženy) čelí zlu, které pochopitelně poráží a vše končí happy endem. V porovnání s překvapivým rozuzlením a vyvrcholením prvního dílu to není nic moc.
Rozhodně si ale myslím, že je tento díl lepší než ten předchozí. Na panství Gordonů stále je mnoho věcí na zkoumání a vše působí uceleněji a tajemněni než v Poslu 2. Nebýt katostroficky zpracovaného závěru (celá 6. kapitola) šel bych s hodnocením ještě výš.
Nejlepší RPG, které jsem kdy hrál (pravda, moc jich za sebou nemám ale to je tím, že mě svou náplní nezaujaly). Drsný fantasy svět, kdy nebojujete proti nějakému arcizlu ale proti něčemu jehož pohnůtky jistě pochopíte a asi si řeknete, že na tom něco je. Narozdíl od jiných RPG jde toto naprosto jiným směrem. Postava je daná, stejně tak charakter, vlastnosti, minulost. Nejste bezejmený hrdina, který se z nicky vypracuje na nejlepšího mága, válečníka, alchymistu, či něco podobného. Hra se nesnaží zavděčit každému, takže nemáte absolutní volnost ve všem ale jste svázáni určitými věcmi (tím nemyslím okraj mapy:) Příběh je do jisté míry nelineární a čeká vás řada rozhodnutí, jež jsou ale velice důležitá a dříve nebo později jejich následky ucítíte na vlastní kůži. Není to ale tak černobílé, jak bývá běžné. Dá se říci, že vaše rozhodnutí vždy přinesou negativa a teď jde jen o to jaká. Rovněž je dobré připomenout, že tahle hra není pro děti. A teď nemyslím sprostá slova, násilí, nahotu apod. Jde o to, že jen těžko pochopí ten svět kolem, to o čem se mluví a to o čem se má rozhodovat. Ti ať se vrátí k bezduchostem typu COD, protože Zaklínač opravdu je jen pro dospělé.



© 99-2022 ABCgames.sk 
Facebook
 ABCgames.SK | CZ | E-shop hry |